August Šenoa

August Ivan Nepomuk Eduard Šenoa (14. listopadu 1838 Záhřeb – 13. prosince 1881 tamtéž) byl chorvatský spisovatel slovenského a sudetoněmeckého původu, básník, kritik a fejetonista.

Kromě práce na řadě časopisů (Vijenac, Slavische Blätter, Glasonoš), se projevil jako autor období přechodu od romantického „opěvování slovanské vzájemnosti a velkoleposti“ k realistické literatuře. Studoval v Praze a v Záhřebu. Proslavil se hlavně svým dílem ''Selská vzpoura'' (), kde zachytil události selské vzpoury proti všehoschopné (maďarské) vrchnosti v atmosféře neustálých obav před expanzí Turků. Byl ale autorem i řady dalších historických románů, jako jsou např. ''Zlatarovo zlato'' (1871), ''Čuvaj se senjske ruke'' (1875) nebo ''Diogenes'' (1878). Řada z nich byla vydána také česky. Kromě toho sepsal také celou řadu vlastenecky laděných básní.

Šenoova díla přecházejí v použité formě od romantismu k realismu; hledají témata nové doby a ostře odsuzují staré, především feudalistické pořádky. V románu Selská vzpoura se projevil jeho odpor k maďarským feudálům (Chorvatsko bylo v té době součástí Uher) jako k síle, která potlačuje typického chorvatského sedláka. Chorvatské feudály naopak vnímal jako nevýznamné vlastníky polí a sadů. Šenoa se zajímal také i o politiku; názorově neměl daleko k Ante Starčevićovi, a to i přesto, že se ho nebál otevřeně kritizovat. Získáno z Wikipedie