Vesna Parun

Vesna Parun (10. dubna 1922, Zlarin, Království SHS – 25. října 2010, Stubičke Toplice, Chorvatsko) byla chorvatská básnířka.

Patří k poválečné generaci chorvatských spisovatelů, a to i přesto, že své prvotiny sepsala ještě před vypuknutím druhé světové války. V roce 1947 dokončila knihu ''Zore i vihori'' (česky Úsvity a vichry), ve které se vymanila z tehdejšího propagovaného kurzu socialistického realismu. Dostala se tím proto do sporu s komunistickým režimem a prorežimní kritika její básnickou sbírku rychle odsoudila. Ve svých dalších básnických sbírkách (''Crna maslina'' (1955), ''Vidrama vjerna'' (1957), ''Ti i mkad'' (1995), ''Bila sam dječak'' (1963) se soustředila na lásku, opětovanou i neopětovanou a bolest lidí, jimž opětována láska není.

Byla také i autorem veršovaného románu pro děti ''Mačak Džingiskan i Miki Trasi'' (1962), za který získala Zmajovu cenu (podle srbského zakladatele dětské literatury, Jovana Jovanoviće Zmaje). Sepsala i celou řadu dalších básniček pro děti.

Za svůj život napsala Vesna Parun celkem 30 knih, mnohé z nich byly básnické sbírky. Její prozaická díla (včetně autobiografie ''Moj život u 40 vreća'') představují jen malou část její tvorby a vznikala především na přelomu 80. a 90. let 20. století. Získáno z Wikipedie